SOLID (single responsibility, open-closed, Liskov substitution, interface segregation, dependency inversion) je sada doporučení, principů a vodítek, sloužících k vytvoření kvalitnějšího objektového návrhu. Principy SOLID shromáždil a popsal Robert C. Martin kolem roku 2000.
| S | Single responsibility principle | Každá třída má právě jednu zodpovědnost. |
|---|---|---|
| O | Open/Closed principle | Funkcionalitu třídy lze rozšířit bez nutnosti její modifikace. |
| L | Liskov substitution principle | Třídy musí být plně nahraditelné svými potomky. |
| I | Interface segregation principle | Používat malá a úzce zaměřená rozhraní. |
| D | Dependency inversion principle | Závislost na abstrakcích, nikoliv na implementacích. |
Princip jedné zodpovědnosti říká, že každá třída či modul by měl mít právě jednu zodpovědnost a tato zodpovědnost by měla být danou třídou či modulem plně pokryta. Za zodpovědnost se zpravidla považuje nějaká rozumně jednoduchá a oddělená funkcionalita. Použití tohoto principu snižuje složitost systému a zvyšuje jeho soudržnost. a pochopitelnost
Princip Open/Closed říká, že by každá softwarová entita (třída, modul, metoda, kód…) měla být otevřená pro rozšíření, ale uzavřená pro modifikaci. To znamená, že by mělo být možné změnit její chování bez toho, aby se zasáhlo do jejího zdrojového kódu. Takový zásah totiž přináší mnoho možných obtíží a komplikací. Většina realizací tohoto principu spočívá v použití dědičnosti.
Liskov substitution principle hovoří o vzájemném nahrazování dvou tříd. Je-li třída B potomkem třídy A, pak musí být třída B použitelná všude, kde je vyžadována třída A bez toho, aniž by o tom nadřazená třída věděla. Tento princip opět implikuje použití dědičnosti a polymorfizmu.
Princip oddělení rozhraní říká, že každé rozhraní by mělo být co nejmenší možné třídy by neměly být nuceny používat rozhraní, která nepoužívají.
Pokud tedy nějaké rozhraní přesáhne rozumnou velikost, musí se rozdělit do několika dalších a užších rozhraní. Potom se touto změnou zasažené třídy přepracují tak, aby implementovaly jen minimální potřebnou podmnožinu z původního rozhraní.
Princip inverze závislosti říká, že moduly na vyšší úrovni by neměly záviset na modulech nízkoúrovňových. Oba by měly záviset na abstrakcích. A dále, abstrakce by neměly záviset na implementačních detailech, ale naopak – detaily by měly záviset na abstrakcích.
Pokud například vyšší úroveň provádí nějaká rozhodnutí a jejich realizací pověřuje moduly na úrovni nižší, může se po změně nižší úrovně změnit funkce i vyšší úrovně. To by se ale nemělo stát – snižuje to znovupoužitelnost vysokoúrovňových modulů, které by měly stát odděleně od modulů nízkoúrovňových.