Jako pravidelné topologie lze označit speciální grafy, které lze celé jednoznačně vygenerovat na základě určitých parametrů. Parametry ovlivňují velikost grafu, počet jeho hran a jeho strukturu. Nejpoužívanější topologie byly pojmenovány, formálně popsány a prozkoumány.
Jednotlivé topologie se od sebe odlišují např. hustotou hran, poloměrem, průměrem, chybovým průměrem, symetrií, škálovatelností nebo náročností na implementaci.
Jednou z nejčastějších aplikací pravidelných topologií jsou masivně paralelní multiprocesorové systémy a superpočítače.
Hyperkrychle (hypercube) je regulární graf s logaritmických stupněm uzlů.
| hranová symetrie | ano |
|---|---|
| uzlová symetrie | ano |
| bipartitní | ano |
| hiearchicky rekurzivní | ano |
Q(4)
Uzly n-dimenzionální hyperkrychle Q jsou n-bitová slova. Hrany se nachází mezi uzly, které se liší právě v jednom bitu.
€€ \begin{align*} \forall x &\in \{0, 1\}^n: \\ \forall i &\in \{0 \ldots n-1\}: \\ V(Q_n) &= x \\ E(Q_n) &= \{ \langle x, \mathrm{neg}_i (x) \rangle \} \\ \end{align*} €€Mřížka je zobecněním hyperkrychle. Narozdíl od ní může mít v každé dimenzi jiný počet uzlů. Tato flexibilita s sebou ale přináší asymetrii a tím pádem i rozdílné vlastnosti uzlů na jednotlivých pozicích. Prakticky se používají nejčastěji mřížky obdélníkové a kvádrové, protože odpovídají rozmístění výpočetních uzlů na ploše čipu (2D) či v prostoru (3D).
| uzlová symetrie | obecně ne |
|---|---|
| bipartitní | ano |
| hiearchicky rekurzivní | ano |
M(4,3,2)
Kružnice propojené krychlí (cube conencted cycles) patří mezi řídké hyperkubické topologie. Lze si je představit jako hyperkrychle, které mají místo uzlů kružnice. Stupeň všech uzlů je 3.
| hranová symetrie | ne (pouze částečná) |
|---|---|
| uzlová symetrie | ano |
| bipartitní | ano |
| hiearchicky rekurzivní | ne |
CCC(3)
Každý uzel je popsán jako uspořádaná dvojice dvou čísel – čísla uzlu v kružnici (přirozené číslo) a adresy kružnice (n-bitové slovo). Hrany lze rozdělit na dvě skupiny. Hrany v první skupině se nazývají křížové hrany (hyperkubické) a spojují dva stejnolehlé uzly dvou kružnic, jejichž adresa se liší právě v jednom bitu. Hrany ve druhé skupině se označují jako přímé hrany (kružnicové) a spojují uzly v rámci jednotlivých kružnic.
€€ \begin{align*} \forall x &\in \{0, 1\}^n: \\ \forall i &\in \{0 \ldots n-1\}: \\ V(CCC_n) &= \{ (i, x) \} \\ E_H(CCC_n) &= \{ \langle (i, x), (i, \mathrm{neg}_i (x)) \rangle \} \\ E_C(CCC_n) &= \{ \langle (i, x), (i \oplus_n 1, x) \rangle \} \\ E(CCC_n) &= E_H \cup E_C \\ \end{align*} €€Zabalený motýlek (wrapped butterfly) patří mezi řídké hyperkubické topologie. Základní vlastnosti má stejné jako CCC, ale obsahuje více hran, má větší bisekční šířku a menší průměr. Stupeň všech uzlů je 4.
| hranová symetrie | ne (pouze částečná) |
|---|---|
| uzlová symetrie | ano |
| bipartitní | pouze pro sudá n |
| hiearchicky rekurzivní | ne |
Každý uzel je popsán jako uspořádaná dvojice čísla uzlu v kružnici (přirozené číslo) a adresy kružnice (n-bitové slovo). Hrany lze rozdělit na dvě skupiny, a to křížové hrany (hyperkubické) a přímé hrany (kružnicové).
€€ \begin{align*} \forall x &\in \{0, 1\}^n: \\ \forall i &\in \{0 \ldots n-1\}: \\ V(wBF_n) &= \{ (i, x) \} \\ E_H(wBF_n) &= \{ \langle (i, x), (i \oplus_n 1, \mathrm{neg}_i (x)) \rangle \} \\ E_C(wBF_n) &= \{ \langle (i, x), (i \oplus_n 1, x) \rangle \} \\ E(wBF_n) &= E_H \cup E_C \\ \end{align*} €€Obyčejný motýlek (ordinary butterfly) patří mezi řídké hyperkubické topologie. Stupeň krajních uzlů je 2, vnitřní uzly mají stupeň 4.
| hranová symetrie | ne |
|---|---|
| uzlová symetrie | ne |
| bipartitní | ano |
| hiearchicky rekurzivní | ano |
oBF(3)